Tělesné analyzátory,osobní váhy TANITA

Index tělesné hmotnosti (Body Mass Index, BMI) se vypočítá dělením hmotnosti v kilogramech druhou mocninou výšky postavy v metrech. BMI = váha v kg / (výška v m)2.

BMI zavedl v 19. století belgický statistik Adolphe Quetelet. Limitní hodnoty mezi kategoriemi jsou příležitostně předefinovány a mohou se lišit v různých zemích. V červnu 1998 Národní institut zdraví v USA vydal oficiální definice kategorií BMI, které tehdy používala Světová zdravotnická organizace (WHO) a posunul americký limit 'nadváhy' z BMI 27 na BMI 25. Asi 30 milionů Američanů tím přešlo z „ideální“ hmotnosti do nadváhy 0,45 – 4,55 kg. Tedy BMI nemůže dát kompletní diagnostiku, protože neuvažuje distribuci tuku v těle (víc v článku střední obezita) a poměrný podíl tuků, svalů a kostí na celkové tělesné hmotnosti. Silný atlet může pro těžké svalstvo být klasifikován podle BMI jako obézní, zatímco chybná 'normální' hodnota může být diagnostikována v případě starší osoby s velmi malou beztukovou hmotou a množstvím tuku.

Samotný BMI je proto jako diagnostický nástroj nedostatečný. V praxi je mnoho příkladů nadváhy, které mohou škodit zdraví a lékař i pacient mohou vidět 'očima', že tuk je problém. V těchto případech limity BMI poskytují jednoduchá směrná čísla, kterým všichni pacienti mohou rozumět. Lékaři mohou též použít jednoduché měření obvodu pásu (které je lepším indikátorem komplikací jako např. inzulinová rezistence pro útrobní tuk); test kožní řasy, u kterého se špetka kůže přesně změří na určení tloušťky podkožní tukové vrstvy; nebo bioelektrická impedanční analýza, obvykle dříve prováděna na specializovaných klinikách.(zdroj: Wikipedia)

Firma Tanita má ve svých osobních váhách obsaženu diagnostiku pomocí BIA metody a rozlišuje u jedinců i jejich fyzické aktivity. To je rozdíl proti mnoha plagiátům, kdy váha vlastně jednoduše spočítá BMI, nikoliv skutečnou tělesnou anylýzu. Proto přední odborníci doporučují osobní váhy s BIA metodou.